Smuteční síň, Valašské Meziříčí

autoři: Ing. arch. Lukáš Pecka, Ph.D., Ing. arch. Ivana Smětáková
spolupráce: Ing. Jiří Hájek, Fourclima (TZB, VZT), Ing. arch. Michal Žák (vizualizace)
projekt: územní rozhodnutí 2015, stavební povolení 2016
místo: Valašské Meziříčí
ocenění: 1. CENA v architektonické soutěži  o návrh (celkem 61 účastníků), 2014

 

"Obřadní okrsek" je jasný prostorový celek se silným symbolickým významem. Rituální význam místa je zdůrazněn stoupající osou "poslední cesty". Cesta je lemována stromy a traktována - stejně jako lidský život - pravidelným rytmem překonávaných stupňů. Tato osa pokračuje až do auditoria obřadní síně. Tam, zdůrazněna převýšeným světlíkem, vrcholí katafalkem s rakví zesnulého. 

 

 

KONCEPCE NÁVRHU

Hřbitov ve Valašském Meziříčí má dnes nezřetelnou urbanistickou kompozici, bez jasné hierarchizace prostorů a cest, a navíc bez zřetelně zdůrazněného vstupu. Stavební parcela pro smuteční síň je ve struktuře hřbitovního areálu výjimečná jednak svou velikostí (dosud volné) plochy, jednak svou polohou u vstupu na hřbitov. Na první pohled je srozumitelný i charakter parcely: jde o svah stoupající od ruchu a shonu vstříc poklidu a tichu.

Výstavba smuteční síně je příležitost ukotvit kompozici areálu hřbitova novým, pevným urbanistickým prvkem, jenž bude respektovat stávající strukturu hřbitova a zároveň pomůže lépe definovat hlavní vstup do areálu ve stávající poloze.

Tímto urbanistickým prvkem je „Obřadní okrsek“, architektonicky vymezené území, které sjednocuje všechny části stavebního programu (Smuteční síň a příchod k ní, kolumbária a vsypovou louku) a vytváří jasný prostorový celek se silným symbolickým významem.   V rámci tohoto „Obřadního okrsku“ pak návrh jasně hierarchizuje – tedy dává souvislost a charakter – jednotlivým venkovním i vnitřním prostorům (vstupní prostor – cesta k síni – síň se smutečním atriem – vsypová louka).

 

 

 

Kompozice prvků „Obřadního okrsku“ využívá nadčasových, obecně platných zákonitostí, jakými jsou symetrie, rytmus a perspektiva. Zároveň je využívá pouze v účelné míře a ve prospěch atmosféry okamžiku posledního rozloučení: jasně, přehledně a neokázale. Cílem návrhu je vytvoření důstojného a kontemplativního prostředí, které rozvine genius loci hřbitova. A to jak během obřadů posledního rozloučení, tak v době mezi obřady – v době „tichého pokoje“.

 

 

SMUTEČNÍ SÍŇ

Objekt smuteční síně je tvořen jednopodlažní hmotou s výrazně převýšeným objemem světlíku v ose „poslední cesty“. Světlík je ústředním kompozičním prvkem jak venkovních, tak vnitřních prostor. Kromě své role kompoziční světlík ukrývá nadstřešní vývody technologií. Z převýšené části interiéru je zpětně odebírán použitý vzduch a využíván k tepelné rekuperaci.

Na smuteční síň navazují venkovní prostory, kryté přesahující střechou. Vstupnímu předprostoru dominuje zdánlivě symetrická vstupní fasáda s vykonzolovaným portikem přes celou šíři okrsku. Výraznými vstupními dveřmi vchází smuteční hosté přes příčně situované foyer do samotné síně - auditoria. Směr „poslední cesty“ je ve foyer a především v auditoriu zdůrazněn výrazným převýšeným světlíkem. V samotném závěru osy se nachází apsida katafalku s rakví, osvětlená horním světlem a oddělená od prostoru auditoria pevnou a posuvnou zavěšenou stěnou.

Typologie auditoria vychází z tradičního uspořádání „trojlodního“ prostoru, s lavicemi po stranách a s průchodem v ose, kdy to nejdůležitější - tedy katafalk s rakví - je situováno v závěru podélné osy prostoru. Tato tradiční skladba interiéru dovoluje uspořádání různých forem obřadu - umožňuje mimo jiné bohoslužbu slova a vynášení rakve jako součást obřadu. 

Uzavřenost, nikoli ale intimita auditoria, je porušena jeho boční vizuální vazbou se „smutečním atriem“. Atrium slouží jako důstojný přechod vstříc všedním dnům – je tudy možný odchod smutečních hostů a také průchod k vsypové loučce ve svahu nad obřadní síní. Klidnou atmosféru prostoru dotváří šumící koruny stromů a velmi pomalé plynutí vody ve „Fontáně života“ uprostřed plochy pod nimi.

 

 

 

VÝTVARNÉ ŘEŠENÍ

Řešení interiéru auditoria je pojednáno jako symbolický kontrast mezi smutkem a nadějí, mezi tíživou přítomností a světlou budoucností. Smutek, kterým jsme v tomto okamžiku obklopeni a který nás tíží, je symbolizován v úrovni návštěvníka (ve spodní části auditoria) tmavou podlahou a tmavým obkladem stěn. Naopak nadějí pro nás je světlo, přicházející z vysokého osového světlíku, umocněné bílým odstínem stěn světlíku a stropu nad námi. Tmavé odstíny „smutku okolo nás“ budou důsledně uplatněny na podlaze, na obložení stěn i křídel dveří, i na tmavé látce zatahovacích vnitřních rolet v oknech. Tmavé odstíny budou přerušeny jen v čele apsidy, kde světlý obklad dá vyniknout katafalku a rakvi, osvětlené horním světlem. Takto definovaná „scénografie“ se přemění při ukončení obřadu. Obřad bude ukončen spuštěním svislé stěny - opony, která zakryje apsidu s katafalkem, a naopak vyhrnutím stínění bočních oken. Okny pronikající boční světlo vybídne účastníky k pozvolnému návratu přes klidné atrium zpět do všedních dní.

 

 

 

 

Vítězný soutěžní návrh Smuteční obřadní síně byl publikován v podzimním čísle časopisu ERA 21.

 

Návrh Smuteční obřadní síně byl publikován v ročence České komory architektů.