BLOG:
Lesná: padesátiletá dáma, která si nenechala dobře poradit

Personifikovat brněnskou panelovou čtvrť a nazývat ji „dámou“. To je tak na údiv a pozvednuté obočí. Snad si ale personifikaci můžu dovolit – jednak jsem architekt, který se krom jiného intenzivně zabývá tématem „brněnských sídlišť“, jednak jsem na Lesné vyrostl.

 

 

Když Lesná (tehdy „sídliště Za Tišnovkou“) před padesáti lety začala vznikat, jednalo se suverénně o dosud nejrozsáhlejší projekt obytné čtvrti v Brně. Autory byli mladí architekti Viktor Rudiš a František Zounek, kterým sekundovali Miroslav Dufek a Ladislav Volák.

Tyto čtyři sudičky byly u kolébky doplněny dodavatelem - národním podnikem Pozemní stavby Brno a investorem, tehdejší „Městskou investorskou organizací“. Nesmíme zapomenout, že místo dnešní „neviditelné ruky trhu“ nad kolébkou kroužily tehdejší „ideologické rudé orgány Strany“.

Díky tomu, že rodící se Lesná byla výjimečným úkolem (přinejmenším prvním takto velkým v Brně), že některé sudičky byly ve Straně a že všechny zúčastněné sudičky byly opravdovými profesionály a nadmíru se snažily (tj. neodbývaly svou práci), se výsledek – nové sídliště - povedlo.

 

 Jeden z prvních publikovaných modelů sídliště Lesná (1960).

 

Model sídliště z doby začátku jeho výstavby (1962). Východní strana sídliště, kde se začalo s výstavbou (ul. H. Malířové, Nezvalova...) , sedí téměř 100procentně s výslednou realizací. Naopak na západní straně (Loosova, Brožíkova, Slavíčkova...) najdeme ještě celou spoustu odlišností... 

Původní představa autorů o podobě deskových domů - základního prvku sídliště. Snaha o horizontální členění domů je více než patrná (skica z roku 1961).

 

Dneska zjednodušeně vnímáme, že LESNÁ = LES = ZELEŇ.  Samozřejmě: Rokle, obklopená panelovými domy a zelení mezi nimi, je pro Lesnou charakteristická. Na Lesné toho bylo ale víc, co se na tehdejší podmínky (a ve srovnání s mladšími sourozenci jako jsou Bohunice, Líšeň...) povedlo nadprůměrně. Tak namátkou:

- obyvatelé Lesné se nemuseli první roky brodit v bahně – vozovky i chodníky byly dokončeny ještě před výstavbou obytných domů (vozovky dokonce tak kvalitně, že se dodnes jejich souvrství nemuselo opravovat!)

- taky občanská vybavenost – školky, školy a nákupní střediska byly hotové včas. Byly vymýšlené speciálně pro Lesnou a projekt byl tak kvalitní, že by tyto objekty architektonicky obstály i dnes a to v celoevropském měřítku

 

Objekt mateřské školy a jeslí (na ulici Brechtova), vyvinutý speciálně pro sídliště Lesná. I ten ještě čeká na zprasení, pardon, na svou "regeneraci".

 

- nejen v projektu, ale hlavně pak i během realizace zbyly peníze na jistý architektonický detail, který pomáhal tvořit obytné prostředí obyvatel: paneláky, byť obrovského měřítka, měly alespoň nějakou tektoniku – měly průběžné parapetní římsy, které podtrhovaly horizontální členění domu (sokl+patra s byty+střecha), různobarevné meziokenní panely, sokl domu byl obložen keramickým obkladem a štíty byly omítané omítkou přírodní pískové barvy. Vše k sobě ladilo jak materiálově, tak barevně

 

 Model horizontálně členěných deskových domů (1961) 

 

- vstupy do domů: troufám si tvrdit, že „vstup dělá bytový dům“; na Lesné vstupy do domů nejsou jen „myšími dírami“ kterými se leze dovnitř. Jednotlivé vchody plnily nejen svou základní funkci provozní, ale i sociální, měly i kvalitu estetickou: přes závětří, přes vstupní halu obloženou opaxitem (tradičním materiálem českého sklářského průmyslu) a teracová schodiště... Před domem pak byly široké, pozvolné žulové stupně a zídka vymezující prostor s lavičkou pro nejstarší obyvatele toho kterého vchodu...

- obytné prostředí dotvářely nejen kvalitní materiály (žula, opaxit, teraco, cihelné pásky...), ale i výtvarná díla třeba v podobě reliéfních zdí (o výtvarných dílech – viz článek o Galerii pod širým nebem); nutno podotknout, že výtvarná díla byla před pár lety pečlivě renovována péčí Odboru kultury MMB.

- dlouhé deskové domy vytváří přece jen jakýsi náznak „ulice“, která je schopna plnit základní sociální funkce (domy mají dvě různé strany: „tvář“ a „záda“)

 

Samozřejmě, doba, kdy se Lesná rodila, nebyla rozhodně idylická: musel se plnit „plán“ počtu hotových bytů (každému proletáři bytové jádro). Ani stav dodavatelsko-odběratelských vztahů a výrobní základny rozhodně nebyl utěšený... Jednotlivé domy na Lesné měly řadu nedostatků, které se až postupně vychytávaly v projektech dalších sídlišť – od výtahů na mezipodestách až třeba po menší plochu kuchyní. Také věková struktura v nové čtvrti nebyla vůbec optimální – před 40 lety přeplněné základky s dvousměnným provozem plné dětí. Dnes stárnoucí původní obyvatelé.

Vesměs však bylo sídliště Lesná vnímáno jak odborníky, tak jejími obyvateli kladně. Odborníci ji dokonce hodnotili jako jeden z nejzdařilejších souborů hromadné výstavby nejen u nás, ale i v rámci celého východního bloku.

 

Velmi zdařilý příklad bodového cihlového čtyřpodlažního domu, vyvinutého v průběhu výstavby sídliště Lesná architektem Františkem Zounkem

 

Zpět k původnímu personifikovanému příběhu a k naší současné, padesátilété dámě

V devadesátých letech se najednou začala spousta věcí měnit. Pravoúhlé pokoje jeden významný dramatik nazval „králíkárnami“, začaly stoupat náklady za vytápění... Najednou bylo „in“ nosit bílé ponožky a fialová saka. Bylo „in“ paneláky balit do duhové fasády a přiklopit je valbovou střechou. A Lesná, stárnoucí dáma, která o sebe nebyla zvyklá průběžně pečovat, si začala uvědomovat, že najednou je trochu „out“ a potřebuje se trochu hodit do formy.

A tehdy se něco nešťastně zvrtlo – místo postupného zvyšování kondice podle tréninkového plánu za pomoci zkušených uznávaných trenérů, milá paní Lesná zvolila cestu levného, ale o to výraznějšího make-upu a sérii plastických operací, které ovšem neprovedl žádný uznávaný odborník.

 

Lesná roku 1999: Na scénu vstupují vizážisté pod patronací tehdejšího vedení radnice Brna - sever.

 

Zkrátka paní Lesná se nevydala cestou architektonické soutěže, kde by jí skupina odborníků spolu s místními v porotě poradila, který z návrhů nástaveb a fasád je výborný a který jen chvalitebný. Paní Lesná příliš neposlouchala ani rady svých sudiček, svých autorů – vážených pánů architektů. Paní Lesná „si zvolila“ cestu výběrového řízení, kde nejdůležitějším kritériem byla... zdánlivě nejnižší cena.

Ale aby těch eufemistických metafor nebylo zase příliš: radnice městské části, tehdy vedená paní ing. arch. (!) Martou Hartlovou a místostarostou ing. Dominikem Šulcem, dala zelenou „zelené úsporám“ a první obecní domy se začaly degenerovat. První byl v roce 1999 městský dům na ulici Vaculíkova, pak následoval rok co rok další blok (vždy tatáž realizační firma): světle růžová Brechtova 2001, oranžovoučká Helena Malířová 2002, barevně nepojmenovatelná Blažkova 2003...

Bohužel architektonická kvalita původního projektu domů z 60. let byla mnohem vyšší než prováděné úpravy. Ty nerespektovaly tektoniku domů, lehké kovové balkony byly povyměňovány za těžkopádné, ale levné lodžie z železobetonu a z dřevěných planěk. Deskové domy ztratily svůj výraz. Lesná jako celek ztratila část charakteru, který jí dělal jedinečnou.

 

 

 

Původní podoba domů a domy "po zásahu". Mimochodem, patnáct dlouhých domů ze šestnácti "opravovala" na Lesné jedna a táž firma. Asi ví, na co slyší radnice i jednotlivé Výbory společenství vlastníků...

 

Možná si říkáte, proč kolem toho kafrám, vždyť se pěkně obalíme do polystyrenu a nemusíme tolik topit? Je velmi těžké odpovědět v pár větách. Kdo je taky na ty fráze o kultůře a architektůře porád zvědavej, že jo. Ale já to zkusím:

Že šaty dělají člověka, nás naučil už V&W. To je nezpochybnitelná pravda odvěká.

Že prostředí, ve kterém vyrůstáme a žijeme, nás nevědomky ovlivňuje dennodenně, je také fakt. Ať už je tímto prostředím osobnost třídní učitelky na ZŠ anebo soulad (tvar, proporce, materiál, barva..) našeho domu. Takže proč rezignovat na jeho estetickou kvalitu?

 

Co říci závěrem?

Dnes, koncem roku 2011 se na řadu dostal i poslední, dosud neredegenerovaný deskový dům na Brožíkově ulici. Původní balkony už jsou sundány, šedá fasáda čeká na krémově zelenkavou barvu.

Bez zásahu zatím zůstávají tři základní školy a poslední nákupní středisko. Také výtvarná díla mezi domy ještě nejsou obalena polystyrenem a natřena krémovým odstínem. Važme si toho a dávejme společně pozor, jestli se už někde na Obzoru neobjevuje firma, která by nezprznila i to, co ještě z původní Lesné zbylo.

 

Pár zajímavých odkazů k tématu:

Pro čtenáře, kteří se o přístupu k sídlištím chtějí dozvědět něco více, doporučuji rozhovor s historikem architektury Rostislavem Šváchou z roku 2000, který se výstižně jmenuje "Ze sídliště neodejdu".

Můj článek o výtvarných dílech na sídlišti je na stránkách Archislužby hned vedle.