BLOG:
Architekt v Římě - II. část
Tři náměstí

Architekt v Římě žasne! Krásná náměstí jsou vždy ozdobou města. Co by nemělo chybět na žádném náměstí, ukazuje trojice úžasných římských klenotů.

 

roma_01

 

Urbanistický vývoj města v několika větách

Starověká metropole na sedmi pahorcích a barokní středobod všemocné katolické církve.

První mapa schematicky ukazuje antický Řím (temně červený) v hradbách zvaných Serviovy ze 4. století př. Kristem a světle červené město v hradbách Aureliánských ze 3. století po Kristu. Tyto hradby z doby Marka Aurélia obepínají prostor na ploše 1370 ha a  zachovaly se na mnoha místech dodnes. Na této první mapě je vidět řeka Tibera s ostrovem, a úplně na západě ovál Circus Neronianus – místo smrti Sv. Petra a pozdější baziliky ve Vatikánu.

 

roma_02

 

Taky je na mapě dobře vidět všech sedm pahorků: Kapitol, Palatin, Kvirinál, Eskvilin, Caelius, Viminál, Aventin. 

Druhá mapa zobrazuje Řím v roce 1748, se všemi jeho renesančními i barokními skvosty.

Novověké centrum se posunulo směrem na západ, což lze lehce vyčíst z jeho polohy vzhledem k řece Tibeře, nebo vzhledem k velkým stavbám jako Kolosseum nebo jednotlivé stadiony (na místě Domiciánova stadionu je dnes slavné náměstí piazza Navona, na místě Neronova stadionu je hrob a vatikánská bazilika Sv. Petra). 

 

roma_03

 

Samotná mapa z r. 1748 je opravdovou učebnicí urbanismu i architektury zároveň. Tento plán nakreslil italský architekt a kartograf Giovanni Battista Nolli (původem z města Como, nejsevernějšího italského města s ještě středomořským klimatem, o něm třeba příště). Mapa je jednak velmi přesná, jako kartografický podklad se používala až do roku 1970. Ale hlavně: Nolli kreslil všechna veřejně přístupná místa ve městě bíle, takže mapa obsahuje třeba i půdorysy jednotlivých kostelů. Zobrazena tak je struktura nejen opravdových venkovních veřejných prostranství – ulic a náměstí, ale i „vnitřní“ prostory města.

Této mapy se budu držet i nadále, při stručném popisu tří úžasných římských náměstí.

 

1.   Piazza del Campidoglio – Kapitolské náměstí

Perla renesančního urbanismu. Opravdu ideální příklad nádherného urbanistického zásahu! Zkrátka když osvícený investor (papež Pavel III.) vyzve geniálního architekta (Michelangelo), aby z bahnitého plácku udělal honosné náměstí!

Průběh této zakázky možná zas tak bezproblémový nebyl. – od zadání projektu (1536), přes zahájení prací (1546), až po dodatečné provedení dlažby podle dochovaného Michelangelova návrhu Mussolinim (1940) uběhla čtyři století...

 

kapitolske_namesti_01

 

Podle Michelangelova návrhu byly přebudovány fasády a dispozice dvou už stojících paláců (Palazzo Senatorio - ten na ose a Palazzo dei Conservatori - ten po pravé ruce, když vcházíte na náměstí). Paláce svírající mezi sebou úhel 80° byly doplněny palácem třetím – Palazzo Nuovo (ten nalevo). Tím vznikla nová orientace prostoru – a otočila se od pohanských ruin k budované bazilice Sv. Petra. Dále doprostřed prostoru Michelangelo navrhl posadit antickou jezdeckou sochu Marka Aurélia a navrhl zbudovat široké schodiště (Cordonata). Sklon schodiště byl přizpůsoben tomu, aby jezdci nemuseli sesedat z koně (paláce na náměstí byly sídlem světské moci a ta tehdy většinou jezdila na koni). Papežové ale nedovolili realizaci návrhu travertinové dlažby, jejiž geometrie odkazovala k nekřesťanským symbolům. Dlažba tak byla realizována až ve 20. století.

 

michelangelovo_schodiste

 

jezdecka_socha_marka_aurelia

 

kapitolske_namesti_02

 

(P.S.: to velké bílé čnící v sousedství Kapitolského náměstí na leteckých záběrech, je pomník krále Viktora Emanuela II. z let 1885-1911, příklad necitlivé megalomanské (prázdné a falešné) architektury. Římané stavbě říkají „psací stroj“).

 

2.   Svatopetrské náměstí

Perla barokního urbanismu. Náměstí před chrámem Sv. Petra bylo vybudováno jako velkolepý předprostor centra římskokatolické víry.

Koncepci náměstí – dvou navazujících prostorů – oválného a lichoběžníkového, navrhl barokní architekt Bernini v letech 1656-1667. Prostor je lemován ohromnou sloupovou kolonádou (284 sloupů a 88 pilastrů (polosloupů) ve 4 řadách), vysokou po římsu 21 metrů. Na římse je usazeno na 140 soch světců.  Kolonáda má poskytovat úkryt před sluncem i deštěm tisícům poutníků. Na plochu samotného náměstí se jich vejde 400.000.

Střed náměstí zdůrazněn (původně egyptským) obeliskem a dvě ohniska elipsy vyznačena dvojicí barokních fontán.

 

svatopetrske_namesti

 

Ve středu barokního náměstí je vztyčen egyptský obelisk, přivezený z Egypta Římany; v pozadí barokní průčelí a pozdně renesanční kopule chrámu... A všechny tyhle historické vrstvy jsou v SOULADU!

 

pohled_z_michelangelovy_kopule

 

svatopetrske_namesti_egyptsky_obelisk

 

svatopetrske_namesti_berniniho_kolonada

 

3.   Piazza del Popolo

Opravdová brána s trojzubcem ulic do Říma. Ideální začátek pěší návštěvy Říma.

Dnešní oválné náměstí, jež jako jeden z mála prostorů je vymezeno také nezastavěným svahem se zelení, prošlo zajímavým urbanistickým vývojem:

Nejprve to byl prostor před městskou bránou v Aureliánských hradbách. V letech 1472-78 byl v sousedství brány vybudován kostel Santa Maria del Popolo, jedna z prvních renesančních staveb v Římě. Sixtus V., papěž s výborným smyslem pro městské plánování, vztyčil v roce 1589 na prostranství egyptský obelisk, původně přivezený do Říma císařem Augustem. O sto let později dal další papěž, Alexandr VII, vybudovat dvojici kostelů v ostrých nárožích ulic trojzubce. Dnešní oválnou podobu získal prostor náměstí v letech 1816-20, podle projektu Giovanni Valadiera, který vyprojektoval také zahrady nad náměstím.

 

piazza_del_popolo

 

piazza_del_popolo

 

piazza_del_popolo

 

Jak udělat dobré náměstí

Tohle byly tři příklady nádherných náměstí ve Městě (a na světě). Byla by chyba se nezamyslet, co dělá dobré náměstí nádherným. Co mají společného výše zmíněné klenoty mezi veřejnými prostory?

Jasné vymezení: všechna tři náměstí mají jasné, zřetelné hranice. Ať už je to barokní kolonáda, renesanční Michelangelovy fasády paláců i dlažba, nebo jasná geometrie kamenné zdi na Piazza del Popolo. Vždy je důležité prostor vymezit, abychom si uvědomili, že vstupujeme do "jiného", nevšedního prostoru.

Perspektiva: člověk se dívá očima, to je prostý fakt. A se zákony optiky je nutné nejen počítat, ale snažit se je využít v prospěch díla. Mistrovskou ukázkou využití perspektivy je Michalangelovo Kapitolské náměstí (tvar lichoběžníka), nebo Berniniho náměstí (ovál a lichoběžník), které nás vtahuje čím dál blíž k hlavnímu průčelí baziliky Sv. Petra. Další využití perspektivy jsou třeba rozbíhající se ulice na náměstí Popolo.

Zdůraznění těžiště: říkám schválně "těžiště" a ne "střed" náměstí. K povinnostem dobrého architekta patří důležitá místa prostoru zdůraznit, nikoli potlačit! Proto Michelangelo umisťuje na náměstí jezdeckou sochu Marka Aurelia a schodiště k náměstí lemuje sochami. Proto jsou v ploše před Sv. Petrem umístěny dvě barokní kašny v ohniscích elipsy a obelisk v centru prostoru.

Samozřejmě těch pravidel je neuvěřitelná řada, tyto výše zmíněná pokládám za nejdůležitější. Co nejvíce se jich snažím uplatňovat v projektech náměstí (např. Moravské náměstí v Brně, na kterém jsem trávil 6 let v Ateliéru Brno nebo oceněný návrh na rekonstrukci náměstí v Tišnově).

 

Ale abych nezapomněl, nejdůležitějším prvkem na náměstí je život, přítomnost lidí.

A lidé, občané, také dnes mohou ovlivnit podobu náměstí svých měst. Mohou tlačit na své zastupitele. Mohou žádat, aby se výběr tvůrců veřejných prostranství ve městech - architektů - řídil nikoli jen (zdánlivě) nejnižší cenou projektu. Mohou žádat, aby se o věcech přemýšlelo, aby se pamatovalo na cenu nejen realizační, ale i na hodnotu estetickou a sociální.